everything in one

Konečně je pátek! Dočkala jsem se a zároveň jsem si to volné odpoledne náležitě užila. V první řadě tím, že jsem tři hodiny spala. Něco podivného se mi zdálo a když jsem se vzbudila, byla jsem naprosto dezorientovaná. Nejdřív jsem si myslela, že jsem v tom snu, pak že je pondělí ráno a že zase musím do školy, pak jsem si myslela, že je sobota ráno a že sice můžu spát, ale pak že budu muset jít koupit sešity až nakonec mi došlo, že je vlastně pátek večer, že táta už přišel z práce a že se asi bude řešit co s večeří. Je to vážně divnej pocit, když asi 30 vteřin naprosto nevíte co se děje, jste dezorientovaní a navíc ještě rozespalí. Zbytek dne jsem si užívala tak, že jsem si pustila seriály, šli jsme na večeři, koupili čokoládu... No prostě to, na co jsem se celý týden těšila. O víkendu je Břevnovské posvícení, tak si půjdu koupit turecký med. To je jediný důvod, proč vlastně chodím na poutě - turecký med. Atrakce mě už totiž tak nebaví. Možná řetízkáč. A taky autodrom. A střelnice. Dobře, pouť mě baví, ale poslední dobou jsem v takové finanční tísni, že si budu moct koupit jen ten turecký med.

Pořád se někde vedou řeči o tom, jak je válka v Iráku strašná, o tom, jak děti v Africe trpí nebo např. jak svět není schopný se vzdát pohodlí a radši zabíjí plametu skleníkovými plyny. Ano, je to smutné, ale je to už takové ohrané. Pokud nejdete zrovna na konferenci o globálních problémech, řeknete si maximálně: "Hmm, to znám, ale co já s tím udělám??" Jakékoliv letáky, reklamy a jiné propagační materiály mě už neoslovují. To je dost tragické. Dneska jsem ale slyšela písničku od Willa Smithe - Tell me why, kde všechny tyhle problémy shrne do tří minutové skladby.A to mě oslovilo. Není to poprvé, co mě písnička, popřípadě klip k písničce donutil se nad těmi globálními problémy zamyslet. Poprvé to byla skladba od Linkin Park - What I've done. Taky do tří minut vložili celou moderní historii, její násilí a brutalitu. Přestože ani jednoho tohohle interpreta neposlouchám, dokonce se mi jejich styl hudby vůbec nelíbí, tyhle skladby mě donutili přemýšlet. Díky nim si vždycky uvědomím, že je těch problémů nějak moc a vůbec se neřeší. Krásná chvíle uvědomění co? Ale stejně, bohužel, přesto že mě písničky nutí přemýšlet nad globálními problémy - co já s nima udělám?

Tenhle týden je nekonečný. Je teprve středa a já mám pocit, jako by bylo pondělí příštího týdne. A dneska jsem o dějinách umění usla. Nebo poslední dobou, když jdu spát odpoledne, třeba na hodinu nebo tak, tak spím strašně tvrdě, to jsem předtím nespala. A stejně jsem pak večer tak mimo, že články stojí za prd. Většinou a ni nevím, co to tu vlastně smolím. Budu muset zavíst pravidelný denní režim či co. Chodit spát dřív, jíst víc zdravě, pravidelně... No, to už tu jednou bylo a jak to dopadlo - např dneska jsem měla k večeři jeden plátek sýra. A to ani nemám sýry ráda. Jdu spát.

Dneska jsem měla nějak moc akční den. Nejdřív jsem měla deset hodin ve škole - to už je samo o sobě dost, ale to je teprve začátek. Po škole jsme šli do knihovny, kde jsme potkali dalšího kamaráda, šli jsme do čajovny a domů jsem přišla až někdy v osum. V naší části prahy navíc vypad proud, takže jsme se ještě rozhodli jet do města na nějakej dortík, přečkat čas než zase bude světlo. Možná se toho nezdá tolik, ale když škola končí v pět hodin, je toho dost. Říkala jsem si, že večer padnu únavou (což se taky dějě), ale čekala jsem, že budu víc vysátá. Ne ospalá nebo unavená, ale spíš neschopná přemýšlet. Takové akční dny by měli být častěji - den, který je tak nabitý, že nemáte čas přemýšlet nad tím, co byste měli asi dělat. Ale zase by se to nemělo opakovat moc často, nechci skončit jako nějaký vystresovaný ztroskotanec, který chodí spát v devět hodin večer, aby byl ráno schopný vůbec vstát.